Historie

Území Výrovického katastru je velmi bohaté na archeologické nálezy z doby kamenné, bronzové a měděné. První průzkum provedl r 1911 Fr. Vildomec za řízení notáře Palliardiho. V roce 1982 byl v souvislosti s výstavbou přehrady zahájen rozsáhlý záchranný výzkum. Bylo objeveno výšinné sídliště z mladší a pozdní doby kamenné. Vedle četných objektů byl objeven žárový hrob lidu. Kultura s moravskou malovanou keramikou ze 4. tisíciletí před Kristem, obsahovala milodar – 3 nádoby z pálené hlíny.

První písemná zmínka o obci Výrovice, dříve Wairowitz, Weirowitz, Vírovice souvisí s klášterem klarisek ve Znojmě. Těm daroval ves dne 14.5.1299 král Václav II.. A s klášterem klarisek pak byly osudy Výrovic spojeny až do 22.5.1782, kdy byl klášter zrušen. Tehdy se Výrovice dostaly do náboženského fondu. Když byl v rámci josefínských reforem zrušen dne 29.6.1784 i Loucký klášter ve Znojmě a jeho statky připadly také náboženskému fondu (většinou byly porůznu rozprodány). 10.2. 1783 nařídil Josef II., aby byl dvůr Výrovský rozdělen na 13 dílů, které byly r. 1786 zčásti prodány rustikalistům tj. majitelům selských usedlostí, 1.1.1790 Byl oddělen i horní mlýn Výrovský neboť byl prodán Janu Stanglovi. Roku 1796 bylo uměle vytvořeno panství loucké, které obsahovalo část zboží kláštera klarisek, tedy i ves Výrovice. Náboženský fond loucké panství prodal roku 1827 vídeňským bankéřům Emanuelu a Leopoldu z Lienberka de Zsittin. Jinak příliš zmínek o vsi není, za zmínku stojí záznam z 1.9. 1350, kdy byl desátek vsi Výrovic příslušenstvím farního beneficia mikulovského a byl mikulovským farářem a zároveň olomouckým kabovníkem Wernerem darován klášteru benediktinek v Pustiměři i s patronátem fary mikulovské. Dále pak záznam z r. 1605 o jmenování Anny Vejrovské abatyší znojemských klarisek. R. 1637 pak koupily klarisky horní mlýn Výrovský od pavla Buchty ze Želetic, 10.3.1640 koupily od něho i dolní mlýn. R. 1643 patřil pivní šenk ve Výrovicích Václavu hr. z Hodic.

Okupace a konec války

V noci 23. září 1938 byla vyhlášena mobilizace. 15. září bylo v Mnichově rozhodnuto, aby naše pohraničí bylo připojeno k „říši“. Začátkem října bylo obsazeno německým vojskem. Po dobu jednoho měsíce byly obsazeny vesnice Tvořihráz, Domčice a Kuchařovice. Tyto změny znamenaly zpřetrhání příbuzenských a územních svazků. Zbytek českých obcí znojemského okresu byl začleněn do okresu Moravské Budějovice . Pro okolní vesnice i pro Výrovice byla nově zřízena četnická stanice ve Tvořihrázi, kam musely být odevzdány všechny zbraně. Úřední řečí byla němčina. Češi se stěhovali z obsazeného území do Českých obcí. Do Výrovic se přestěhovaly čtyři rodiny. V noci z 21. na 22. července 1944 přeletěla nad naším územím letadla. Jedno z amerických se zřítilo mezi obcemi Výrovice a Němčičky na pozemek p. Josefa Stanislava z Výrovic 44 na trati Nová Hora. Čtyřčlenná posádka zahynula. K této události je vybudován „ U dřevěného kříže“ památník. Počátkem května 1945 byla uzavřena i škola, usadila se zde skupina německých vojáků, další ustupovali přes Výrovice na západ. Jeden zraněný voják při ústupu ve Výrovicích zemřel. Byl pochován vedle kříže na návsi, který je postaven památce padlého z první světové války. Při bombardování zahynuli občané František Bartes, Bohuš a Andělín Kuřákovi, další občan František Brunclík byl uvězněn v koncentračním táboře Buchenwaldu. Vrátil se s podlomeným zdravím v květnu 1945 a na následky mučení ještě téhož roku zemřel.

Další záznamy  

Škola jest jednotřídní, česká. Roku 1901 bylo v ní 76 dětí. Do roku 1804 byly Výrovice přiškoleny do Mikulovic. Od roku 1804 do roku 1840 vyučoval v zimě učitelský pomocník z Mikulovic ve Výrovicích, kde mu strava i nocleh byly poskytovány pořádkem dle čísel. Za zmíněná léta se ve výrovské škole vystřídalo 25 mikulovských receptorův. Roku 1840 byl dosazen řádný učitel. Do roku 1838 bývala škola v najatých chalupách, každého roku v jiné. Roku 1838 zbudovala obec školní budovu, v níž bydlil také obecní pastýř a byla umrlčí komora. Roku 1890 byla stará škola stržena a nová zbudována nákladem obecním. V roce 1927 byly ve škole dvě třídy se šedesáti žáky. Obec byla převážně zemědělská, pěstování ovoce švestek a třešní, i reévy vinné. Rozsáhlá byla i výroba košů některé rodiny se věnovaly výhradně košíkaření. Obecní zvon byl odlitý za starosty Šimona Ambroska roku 1873 světil jej brněnský biskup Karel Nötig kmotrem mu byl Ján Čáp a zvon nese i jeho jméno Ján. Zalesňování se začalo za starosty Jana Vlčka v roce 1889. V roce 1891 se začala budovat silnice do Znojma. V roce 1895 se na zvoničku dávala nová střecha. V roce 1897 byl založen hasičský spolek.V roce 1920 byl první záměr výstavby přehrady. Kronika obce byla založena v roce 1923. a psána do roku 1951. V roce 1925 byla zahájena stavba mostu nákladem 200 000,-Kč. Dokončena byla v roce 1926. Proběhla také regulace Jevišovky.

Historie školství

     V obci se vyučovalo dle kroniky od roku 1804 do r.1974 a vystřídalo se zde 42 vyučujících. Zdejší děti navštěvovali celoročně školu v Mikulovicích, která byla vzdálená asi čtyři kilometry. Protože obě vesnice spojovala pouze polní cesta, která byla v zimních měsících těžko schůdná, byl ve Výrovicích povolen zimní kurz. Pomocník učitele bydlel v obci a byl ubytován v rodinách. V roce 1880 byl ve škole upraven učitelský byt, byt pastýře a umrlčí komora. Z velkého počtu vyučujících se zmíníme alespoň o některých. V r. 1889 započal ve výrovicích učitelskou službu FR. Paskovský, díky němuž se zalesnily okolní stráně. Budova školy byla v havarijním stavu. Obe byla donucena k její přestavbě. Dne 4.5. 1890 se začalo na škole pracovat a ještě téhož roku bylo dílo dokončeno. V roce 1934 byl pověřen správou školy řídící učitel Metoděj Pospíchal, hrdinný bojovník proti fašismu, který byl 25.7.1941 zatčen a odvezen do koncentračního tábora Osvětim, kde 22.11.1941 podlehl útrapám mučení. Občané mu 19.6.1960 po dlouhém odmítání ze strany rodiny slavnostně odkryly pamětní desku. Poslední řídící učitelkou byla Žofie Vlčková, která se ujala své funkce 1.3.1950. Od jejího nástupu nebyl využit školní byt. Místnosti sloužily k účelů KSČ a místní lidové knihovny ostatní využívala paní řídící jako kabinet a tělocvičnu. 30.7.1972 zemřel Edmund Vlček, nositel titulu Vzorný učitel a 28.10.1974 jeho bratr Englbert Vlček první učitel z Výrovic oba zastupovali učitelku v její nepřítomnosti. Škola ve Výrovicích končí své poslání po 170 letech v roce 1974 pro nedostatek žáků. Od té doby dojíždí místní děti do školních zařízení v Únanově a ve Znojmě.

Vývoj obyvatelstva